Po smrti jeho bratra, následník trůnu Jindřicha,
který se roku 1612 nakazil tyfem a 6. 11. téhož roku zemřel, se stal novým následníkem trůnu právě všemi přehlížený Karel.
Nikdy neměl moc přátel. Nejraději studoval, zajímalo ho umění, především malířství.
Ke dvoru jednoho dne přišel mladík jménem George Villiers.
Král Jakub si ho velice oblíbil a Villiers stoupal na společenském žebříčku nahoru.
Karel zpočátku Villierse, vévodu Buckinghamského, neměl moc rád.
I dvořané se těšili, že po smrti krále Jakuba, přijde o své privilegované postavení.
Jenomže George Villiers se dokázal spřátelit i s melancholickým následníkem trůnu.
Krále Jakuba ovlivňoval, například i v politice.
Dokonce navrhl, aby se oženil se španělskou infantkou.
Karel pochopitelně souhlasil. K žádné svatební dohodě nakonec nedošlo.
Buckingham tedy pro Karla vybral nový sňatek. Tentokrát francouzský.
Nevěstou se měla stát nejmladší dcera zavražděného francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského Henrietta Marie.
Ke sňatku skutečně došlo, svatební smlouvu ještě podepsal roku 1624 Karlův otec Jakub I.,
který však v roce 1625 zemřel a Karel se stal anglickým králem.
Obzvláště tragickým dnem pro něj jistě byl 23. srpen 1628. Náboženský fanatik John Felton vévodu z Buckinghamu zavraždil.
Musel být tajně pohřben, protože panovaly velice oprávněné obavy, že by mohlo dojít ke zneuctění jeho těla.
Karel I. začal vládnout sám a rozhodl se vládnout bez parlamentu.
Udělal však jednu velikou pošetilost. Chtěl vnutit Skotům anglikánské modlitby a obřady.
Skoti, kteří byli většinou zapřísáhlými presbyteriány, samozřejmě nesouhlasili. Karel se rozhodl, že to vyřeší zbraněmi.
Jenomže jeho armáda rozhodně nebyla na boj připravena. Zato skotská armáda se měla čím pyšnit.
Byla modernější, početnější a vycvičenější než králova. Vše se muselo tedy vyřešit diplomatickou cestou.
Karel tak po dvanácti letech svolal parlament.
Jenomže ten v žádném případě nechtěl odhlasovat králi peníze na nějakou válku, a dokonce začal vyjednávat se Skoty.
Karel parlament rozpustil. Zasedání trvalo jen osmnáct dní (13. -31. duben 1640), proto vešel do dějin jako "Krátký parlament".
Bez vojska, bez peněz, poražen Skoty, Karel nakonec přistoupil na nátlak svých poddaných a svolal nový parlament.
Tento parlament vešel do dějin jako "Dlouhý parlament",
protože jeho zasedání trvalo skoro dvacet let. 3. ledna roku 1642 nechal král obvinit pět členů z velezrady.
Město se však postaralo o jejich ukrytí. Král pokládal za nejmoudřejší opustit Londýn.
Roku 1644 zvítězil parlament ve spojenectví se Skoty v bitvě u Maston Moor.
Mezi stoupenci parlamentu se objevil Oliver Cromwell. Král utekl do Skotska. Jenomže Skotové ho zradili.
Za tučné výkupné ho vydali parlamentu v Anglii.
Karel pak údajně prohlásil: "Raději budu s těmi, kteří za mě tak draze zaplatili, než z těmi, kteří mě tak mrzce prodali!"
Král byl vězněn v Hampton Courtu, ale 11. listopadu 1647 se mu podařilo po řece uprchnout na zámek Carisbrooke na ostrově Wight.
Koncem roku 1648 byl Karel z ostrova svými nepřáteli převezen na pevninu. 20. ledna roku 1649 byl zahájen proces.
Byl prohlášen za tyrana, zrádce, vraha a nepřítele národa.
I když se před svými soudci celkem úspěšně obhajoval, byl rozdílem jednoho hlasu odsouzen k smrti a 30. ledna 1649 popraven.
Na popravišti řekl tuto větu: "Kdybych dal přednost despotickému způsobu a změnil všechny zákony podle síly meče,
nemusel bych se tu objevit. "
|
