Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Motto: „ Život nevyžaduje, abychom byli nejlepší – jen abychom se o to nejlepší snažili“ (Jakson Brown)

Vlastnosti a vůle

Vlastnosti

• osobnost člověka
  • je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností, osobnost se vždy projevuje jako celek
  • osobnost je soustavou vlastností, charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů
• lidské vlastnosti
• pomáhají zobrazit rysy, schopnosti, dovednosti a záliby určité osoby
• volní vlastnosti člověka
• vlastnosti podmíněné vůlí člověka
• vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku
• volní vlastnosti se projevují např. v samoregulaci chování a jednání
• uplatňují se jak při přípravě určité činnosti, procesu rozhodování, tak při vlastním vykonávání činnosti
• pomáhají při překonávání překážek k dosažení určitého cíle
• formují se v průběhu života zejména pod vlivem výchovy
• mezi volní vlastnosti řadíme např.
• vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání
• zásadovost, svědomitost, sebehodnocení, sebeřízení
• sebekázeň, sebekritičnost, cílevědomost, samostatnost
• iniciativnost, ráznost, smysl pro odpovědnost…
• každá z těchto vlastností má také svůj protipól
• volní vlastnosti dostávají psychologický význam při spojení s postoji a motivy

Vůle

• společensky podmíněný psychický proces vědomé a účelné regulace všech reakcí člověka
• zejména jednání, schopnost rozhodování a volby činnosti nutné k uskutečnění vytčeného cíle
• proces vědomého řízení lidské činnosti navozující stav psychické nástavby, který připouští zpracování určitých podnětů a jiné vylučuje
• vůle je specifickým aktem, jehož nejcharakterističtějším rysem je
• schopnost překonávat vnější i vnitřní překážky
• nepodléhat bezprostředním přáním a pohnutkám
• uvědomovat si hodnoty sledovaného cíle
• vůle může být
• úmysl - chtění, záměr, úmysl, snaha o dosažení nějakého cíle, zájem na jeho dosažení, výsledek rozhodování, svoboda rozhodování
• psychická vlastnost - schopnost jednat podle vlastního úmyslu, schopnost se rozhodnout
• svobodná vůle
• spočívá ve schopnosti rozhodovat se a účelně jednat se znalostí věcí
• síla vůle je výsledkem znalostí, zkušeností, výchovy a sebevýchovy
• je to také otázka
  • svobodného či nutného jednání
  • svobody či nutnosti volby
  • závislosti či nezávislosti
  • vnějších tlaků a vnitřních pohnutek
• funkce vůle
• je to nejvyšší kontrola chování
• volní jednání
• jeho podstatným znakem je rozvaha
• stanovení cíle a prostředku nemusí být vždy rozumné

Motivace

• usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle
• vyjadřuje souhrn všech skutečností
• radost, zvídavost, pozitivní pocity
• radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal
• motivace může být
• vnitřní – výsledek potřeb a zájmů člověka (potřeba poznávací, seberealizace, kulturní potřeby)
• vnější – je určena působením vnějších podnětů (hrozba trestu, možnost odměny)
• často bývá kombinací obou
• motivy - osobní příčiny určitého chování
• jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb
• za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb
• potřeby
  • potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme
  • biologické (biogenní, primární, vrozené) - potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku… slouží pro přežití, reprodukci nebo udržení zdraví
  • sociální (psychogenní, sekundární, získané)
  • kulturní (vzdělání, kulturní život...)
  • psychické (radost, štěstí, láska…). - zajišťují adaptaci na sociální podmínky, reagují na nedostatek v sociálním bytí
• další motivy
• pud - vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, pud mateřský…)
• zájem - získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové - vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba
• aspirace (ambice) - snaha o sebeuplatnění, vyniknutí, někdy se označuje také jako ctižádost
• cíl - uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat…
• ideály - jsou to vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života…
• zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost

Sebehodnocení

• nejvyšší forma hodnocení
• východisko k odstranění chyb analýzou příčin a vyvozením důsledků
• nejvýraznějším problémem sebehodnocení je
• přílišná sebekritičnost
• nebo naopak absence sebekritiky
• vnější faktory, které sebehodnocení ovlivňují
• rodinné prostředí, právě v rodině se u dítěte předškolního věku rozvíjí sebevědomí, na němž závisí sebehodnocení a zjišťování příčin úspěchu nebo neúspěchu
• názor rodičů dítě v předškolním věku nekriticky přijímá, neboť se s rodiči identifikuje
• stejným způsobem se zpočátku identifikuje s osobou učitele
• vnitřní faktory, které sebehodnocení ovlivňují
• dosavadní zkušenost člověka s vlastními úspěchy či neúspěchy - sebehodnocení funguje jako kontrolní mechanismus

Smysl sebehodnocení

• každý by si měl uvědomit své chyby, slabé stránky, neúspěchy
• snaha o nalezení příčin, proč se mi nedaří či daří, co můžu udělat pro zlepšení, jaký/á bych chtěl/a být
• utvoření strategie k nápravě a posílení svého sebevědomí
• pochopení aktuálního stavu svého chování, jednání, dovedností, znalostí, vědomostí…
• hledání příčin a vyvozování důsledků jednání
• přijímat odpovědnost za své chování a jednání

Dobro a zlo

• co se jeví dobrem jedné straně, nemusí být dobré pro stranu druhou
• dobro se stává dobrem jen tehdy, pokud není konáno na úkor druhých - pokud tomu tak není, je to zlo
• dobro i zlo je obsaženo a zakotveno v lidských pozitivních povahových rysech
• rozvaha a odpovědnost svého konání je cestou , která vede k pochopení křehké hranice mezi dobrem a zlem