Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Výchova k občanství - 7. ročník - Ochrana člověka

Ochrana člověka
v mimořádných situacích 		Ochrana před
sociálně patologickýmí jevy 		Chování
v dopravě 		Způsoby chování
v situacích ohrožení 		První
pomoc 		Zdroje
informací

První pomoc

První pomoc (PP) je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky starší 18 let, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

Laická první pomoc

Technická první pomoc

Odborná přednemocniční první pomoc

Nemocniční péče

Povinnost poskytnout první pomoc


Postup při podávání první pomoci:


Zavolání záchranné služby

Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) je možno zavolat na tísňovém telefonním čísle ZZS 155 nebo za použití jednotného evropského čísla tísňového volání 112. Je nutné sdělit pokud možno co nejstručněji a nejpřesněji co nejvíce informací o místě nehody a rozsahu zranění. V případě nouzového volání je dobré uvést tyto informace:

Záchrannou službu voláme ještě před poskytnutím první pomoci v případě, že je postižen dospělý člověk. Je-li postiženým dítě mladší 8 let, voláme Záchrannou službu až po 1 minutě srdeční masáže a umělého dýchání.



Důležitá telefonní čísla

150 HASIČI

155 ZÁCHRANNÁ SLUŽBA

158 POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

112 TÍSŇOVÁ LINKA



Zhodnocení stavu vědomí

Vyšetření dýchání

Nejdříve bychom měli zjistit, jestli postižený nemá něco v dutině ústní, poté mu uvolnit dýchací cesty a nakonec zkontrolovat jestli spontánně dýchá. Pokud bychom první krok provedli na druhém místě nebo až naposled, nečistoty z dutiny ústní by zapadly do uvolněných dýchacích cest a postižený by se nám udusil. 1. Pacientovi otočíme hlavu na stranu, otevřeme ústa a podíváme se, zda v nich není žvýkačka, bonbon, zubní protéza, zvratky, bahno či něco jiného co tam nepatří – pokud ano, jedním nebo dvěma prsty obalenými např. v kapesníku postiženému opatrně od jednoho koutku k druhému dutinu ústní vytřeme. Musíme si dávat pozor, abychom nečistoty nezatlačili hlouběji do dýchacích cest. 2. Když máme čistou dutinu ústní, tlakem na čelo a tahem za bradu postiženému zakloníme hlavu. Tím jsme uvolnili dýchací cesty. 3. Sledujeme hrudník - pokud nevidíme dýchací pohyby nebo vidíme jen ojedinělé, "lapavé" nádechy, zahájíme resuscitaci. Pokud jsme si jisti, že vidíme normální dýchání (normální hloubka i frekvence nádechů), můžeme otočit postiženého do zotavovací polohy (dříve stabilizovaná), vždy ale důkladně sledujeme stav dýchání a při jakýchkoliv pochybnostech umístíme postiženého zpět na záda . Pokud jsme byli svědky náhlého kolapsu postiženého, uvedení do stabilizované polohy se nedoporučuje pro riziko nerozpoznání náhlé zástavy oběhu (zástava dýchání následuje v takovém případě několik desítek sekund až několik minut po zástavě oběhu). Vyšetření krevního oběhu Vzhledem k velkému zdržení (u pacienta bez pulsu až minuta) se podle současných návodů u nereagujících a nedýchajících pacientů hledání pulsu neprovádí. Provádí se pouze kontrola dechu, jelikož u pacienta bez krevního oběhu dochází k zástavě dýchání a naopak. Taktéž u nevycvičeného laika existuje reálné riziko, že cítí svůj vlastní puls, který falešně považuje za puls postiženého. Z těchto důvodů není hmatání pulzu u osob v bezvědomí doporučováno a vyšetřování pulzu není součástí postupů laické první pomoci. Požadavek na hmatání pulzu je jeden z nejčastěji se opakujích mýtů první pomoci. Puls je nejlépe hmatný na krkavici, na radiální tepně na zápěstí, na femorální (stehenní) tepně - pod tříselným vazem.

Krvácení

Podle druhu poškozených cév dělíme na: Vlásečnicové – mírné, obvykle nepříliš vážné, po chvíli samo ustane (povrchní poškození, odřeniny) Ošetření: 1. Z okolí rány odstraníme nečistoty a ránu vydesinfikujeme 2. Ránu překryjeme sterilním krycím obvazem, většinou postačí náplast, jindy musíme použít sterilní čtverec, který zafixujeme leukoplastem Žilní – krev volně vytéká z rány. Krev vytékající z rány má tmavě červenou barvu. Tento typ krvácení již vyžaduje ošetření. Ošetření: 1. Končetinu zvedneme do zvýšené polohy – tzv. nad srdce 2. Okolí rány vydesinfikujeme 3. Ránu zakryjeme sterilním krytí a přiložíme tlakový obvaz 4. Transportujeme zraněného k definitivnímu ošetření Tepenné – jasně červená krev vystřikující z rány v rytmu tepu, pokud nedojde k zastavení je možné vykrvácení. Podle přístupnosti místa krvácení dělíme na: • vnější – lze zastavit tlakem v ráně nebo tlakovým obvazem • vnitřní – je nutný operativní zákrok, pokud nedojde k samovolnému zastavení krvácení Ošetření: 1. Okamžitě stlačíme tepnu přímo v ráně 2. Končetinu zatáhneme zaškrcovadlem 3. Vytvoříme tlakový obvaz a zaškrcovadlo odejmeme 4. Tlakový obvaz nelze použít v případě cizích předmětů v ráně (sklo...), otevřené zlomeniny 5. Končetinu uvedeme do zvýšené polohy – tzv. nad srdce 6. Při velkých ztrátách krve uložíme pacienta do protišokové polohy 7. Do příjezdu ZZS kontrolujeme fyziologické funkce a kvalitu obvazu Podle závažnosti lze krevní ztrátu rozdělovat: • 10 % (0,5 litru u dospělého) – mírná krevní ztráta, běžně odebírána dárcům krve • 20 % (litr u dospělého) – závažná krevní ztráta, většinou neohrožuje život • 40 % (2 litry u dospělého) – ohrožuje život rozvinutým šokem

Otrava

je chorobný stav vyvolaný přítomností jedu v organismu. ]Náhodná otrava • Děti ve věku 1–5 let (léky, kosmetické přípravky a jiné chemikálie). • Dospělí při výkonu povolání (např. při práci v prostředí s vyšší koncentrací toxických plynů či par, v zemědělství či v průmyslu). • Náhodná záměna - trvalým zdrojem otrav je nalévání jedovatých látek do lahví od nápojů. • Otravy zplodinami při hoření, nejčastější je otrava oxidem uhelnatým, která má též nejvíce smrtelných následků. Moderní materiály uvolňují například i chlór, fosgen akyanovodík. • Otrava jídlem či pitím - zejména jedovatými houbami nebo nevhodně skladovaným jídlem, často s výrazně překročenou dobou minimální trvanlivosti. • Otrava vodou je termín používaný pro naředění vnitřního prostředí organismu způsobeného příjmem čisté vody. • Infekce ze znečištěné vody je častá zejména v tropických oblastech, v našich podmínkách je spíše výjimečná, např. u nevhodně udržovaných studní. • Uštknutí hadem, kousnutí jedovatým živočichem či podráždění jedovatou rostlinou (např. bolševník velkolepý) První pomoc: • Pokud lze, přerušit působení jedu. Především se jedná o přivedení čerstvého vzduchu při otravě plynem. Zvracení má vysoká rizika a je lépe jej nevyvolávat. U kontaktních jedů je žádoucí odstranění oděvu a omytí kůže nebo sliznic (výplach oka). • Zjistit příčinu a zajistit vzorek (obal, zbytky smaženice …) • Obrátit se na odborníka (155 nebo toxikologické středisko 224915402 - nonstop konzultace) Otrava leptavými látkami Pojmem leptavá látka se myslí kyselina nebo zásada, nejčastější otravou je požití, při kterém dochází k poleptání. Základní první pomoc spočívá ve zředění obsahu žaludku čistou vodou (popř. mlékem) a rychlém transportu k ošetření. • Nikdy nevyvoláváme zvracení! - pokud bychom vyvolali zvracení, hrozí větší poškození jícnu a dutiny ústní • Nikdy se nepokoušíme o neutralizaci! Otrava oxidem uhelnatým (CO) Oxid uhelnatý je plyn bez barvy a zápachu, vzniká nejčastěji při nedokonalém spalování. Příznaky otravy jsou zčervenání (cihlově červený obličej), bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy zraku, zrychlení dechu a tepu a poruchy vědomí až bezvědomí. První pomocí je zajištění přísunu čerstvého vzduchu, popř. umělé dýchání, lékařská první pomoc spočívá v podávání kyslíku. Otrava alkoholy První pomoc při otravě metylalkoholem a etylenglykolem (např. Fridex) spočívá v útlumu metabolizace, tedy v podání většího množství etanolu (např. vodky). Postižený musí být urychleně hospitalizován, hrozí rozvrat metabolizmu a poškození orgánů.

Podchlazení

Podchlazení neboli hypotermie je stav, kdy teplota organismu poklesne pod úroveň potřebnou pro běžný metabolismus a fungování. Z medicínského hlediska se za podchlazení u člověka považuje nechtěný pokles teploty tělesného jádra pod 35 °C. Příčiny podchlazení: • teplota okolí nižší než teplota těla, pobyt ve vodě, tonutí (zemřít na podchlazení lze i v tropickém moři 20 st teplém) • vítr • dehydratace, vyčerpání … Lehké podchlazení Podchlazený reaguje na oslovení, je schopen se sám pohybovat. Většinou tak nečiní, zaujímá "hibernační" polohu, pohybovat se odmítá. Základním příznakem podchlazení je když se o sebe přestaneme starat • Cukr - teplý nápoj s jednoduchými cukry, rychle vstřebatelnými i spalitelnými • Bič - přinucení k vlastnímu pohybu - nejsnáze dostupný zdroj tepla je naše aktivní svalstvo • Pokud je dostupné, je možno použít vnější zahřívání. V případě nemožnosti použití jiných technik, je možno umístit postiženého do spacího pytle se zdravou osobou. Ideálně by oba lidé měli být nazí. • Nástup třesu je nutno hodnotit jako snahu organismu o tvorbu tepla, ale třes velmi vyčerpává - je třeba dodat energii a zlepšit tepelnou izolaci. Těžké podchlazení Podchlazený nereaguje na oslovení ani na lehký bolestivý podnět, nehýbe se. Životní projevy jsou minimálně znatelné. Tělesná teplota pod cca 32 stuňů Celsia, třes slábne nebo chybí. • Nemanipulovat s končetinami, netřít, nepoužívat celkové vnější zahřívání (sálavé teplo může způsobit těžké popáleniny), zejména nezahřívat horkou lázní — došlo by k roztažení cév na povrchu těla s nejstudenější krví, a jejímu proudění do srdce s rizikem zástavy. • Prevence dalších tepelných ztrát — kvalitní tepelná izolace - střídání prodyšných tepelně izolačních vrstev (spací pytle) s neprodyšnými voděodolnými vrstvami (igelit, izolační folie (izotermická fólie), stanové tropiko). Hlavní pozornost je nutno věnovat ztrátám vedením do země (izolační podložka) a sáláním hlavou (dobře zakrýt). • Nechat podchlazeného zahřívat se zbytky vlastního tělesného tepla, které je schopen tvořit, pokud podchlazení není pod kritickou úrovní • Pokud je možná evakuace (nevedla by k ještě většímu podchlazení), transport do lepších podmínek a nemocnice Proces zahřátí podchlazeného může trvat značně dlouho.

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění vznikající působením vysokých teplot na povrch těla, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením (speciálním případem je spálení při slunění). Hojení popálenin je velmi pomalé, vyšší stupně se často infikují a tvoří se při nich snadno zranitelné a znetvořující jizvy. Popáleniny jsou nejčastěji způsobeny ohněm (požáry, vypalování porostů, zábavní pyrotechnika), elektřinou (mládež, vznik elektrického oblouku při přelézání vagónů), kontaktem s horkým předmětem nebo vroucí tekutinou. Zvláště u dětí dochází často k opařením politím horkou polévkou či kávou při stržení ubrusu, stržením rychlovarné konvice a puštěním příliš horké vody z kohoutku. Podle závažnosti se popáleniny dělí do čtyř stupňů. Toto dělení se nedá vždy uplatnit bezprostředně po úrazu. Působením infekce, podchlazení a nevhodného ošetření se může popálenina postupně „prohloubit“. Razantní chlazení tekoucí vodou v prvních vteřinách po úrazu může snížit poškození až o jeden stupeň. • I. stupeň – kůže je zarudlá, bez otoků, během hojení se odloupává (hojí se řádově dny) • II. stupeň – rána je krytá puchýřem, který po určité době praská a odhaluje podkoží (hojí se týdny) • Pozvolný rozvoj popáleniny druhého stupně, způsobený přímým kontaktem s rozpálenou troubou. Do druhého dne se nedá odlišit od prvního stupně • III. stupeň – kůže je bílá, nebolestivá, neboť nervová zakončení jsou zničena (hojí se týdny až měsíce) • IV. stupeň – tkáň je zuhelnatělá (kůže je zcela zničena) U třetího a čtvrtého stupně lze řicí, že se nezhojí nikdy, neboť jizva se smršťuje, praská a zvláště u rostoucího organismu je často nutné opakovaně operovat. Popáleniny mohou být život ohrožující, zvláště pokud zasáhnou větší část těla (10% procent povrchu zasaženo popáleninami alespoň II. stupně). Na jizvení jsou citlivé především obličej, dlaně, plosky nohou a pohlavní orgány. Těžké popáleniny Nejdůležitější je okamžitě přerušit působení tepla, odstranit zdroj jeho působení (důležité u opaření přes oděv, který musí být odstraněn, co možná nejrychleji) a teplo z popáleniny co nejrychleji odvést ochlazením. Popálenou plochu je třeba ihned chladit oplachováním nebo proudem studené vody (na končetinách po dobu 10 až 15 minut), v nouzi i přiložením chladných předmětů. Zmírní to bolest a zabrání pronikání tepla do hloubky. Neustále sledujeme, zda nedochází k podchlazení. Cokoli přiškvařené v ráně nevyndávat — nechat to až na odborné ošetření v nemocnici, aby se snížilo riziko infekce a rána nebyla dále poškozována. Prstýnky a hodinky pokud možno sundat hned — pak už to nepůjde kvůli otoku. Těžce popálená místa je lépe ničím nekrýt a zajistit okamžitý transport do nemocnice. Pokud okamžitý transport není možný, a hrozí infekce rány (při těžkých popáleninách, kdy je kůže zničena), je možno popálená místa zakrýt sterilním obvazem, v nouzi lze použít přežehlenou bavlnu, téměř sterilní je i vnitřek složeného vyžehleného kapesníku. Zejména nepoužívat masti, vatu a jiné materiály, které by se mohly v ráně přichytit a jejich odstranění před ošetřením by mohlo být problematické. Ránu ničím nemažeme, nedotýkáme se okolí (popálenina je vnímavá na infekci). Lehké popáleniny Pouze při lehkých popáleninách — jen červená kůže nebo neporušené puchýře — použít Panthenol sprej a sterilní krytí nebo Hemagel avšak nedotýkat se. Okraje s neporušenou kůží možno ošetřit dezinfekcí, např. Betadine mast. Zabezpečíme okamžitě transport k lékařskému ošetření, nejlépe zdravotní záchrannou službou, která včasnou infuzní léčbou (nitrožilní podání tekutin) během transportu zabrání rozvoji šoku. U dětí lze chladit maximálně 1–2 min, hrozí podchlazení. Ve většině případů je prvním postiženým hlavička, která představuje 20 procent z celé plochy těla dítěte. Od pěti procent se u malých dětí rozvíjí popáleninový šok. Hlavičku a krk chladíme vždy, ale trup a stehna pouze jednorázově. Může totiž dojít k podchlazení, které má za následek prohloubení popálených ploch, nedokrvenost orgánů a hlavně poruchy srdeční. Nejdůležitější je včasnost zajištění odborné zdravotnické péče. V případě dětí mladší věkové kategorie do jedné hodiny.Jestliže se z jakýchkoli důvodů ten interval mezi poraněním a zajištěním adekvátní péče je delší než hodina, nastanou v organismu změny, které jsou nezvratné. Postižený pak do 48 hodin umírá. Poranění páteře Poranění páteře je závažným úrazem s možnými dlouhodobými následky. K poranění může dojít zejména při pádu z výše na záda nebo na natažené končetiny (vysoce riziková je dvojnásobná výška těla a více, prudký pohyb či rotace, anebo při nárazu v rychlosti větší než 30 km/hod). Při první pomoci je důležité s raněným nehýbat, držet hlavu, komunikovat s pacientem, při ošetřování přidružených poranění volíme polohu naznak na pevné podložce, co nejdříve zavolat zdravotnickou záchrannou službu.

Přehřátí

Přehřátí (hypertermie) je stav organismu při kterém nekontrolovaně stoupá teplota. Nejedná se tedy o horečku, kdy je vzestup teploty řízen vnitřními regulačními mechanismy vmozku. Projevuje se zvýšenou teplotou, změnou chování, křečemi, smrtí. Příčiny přehřátí: Vysoká zevní teplota spojená s: • dehydratací – nedostatkem vody v těle • blokádou pocení (otrava atropinem) • vysokou zevní vlhkostí • fyzicky náročnou činností První pomoc: Stín, vlhké zábaly, podpora odpařování (ovívání, fén, větrák), příjem tekutin, příjem minerálů (soli).

Úžeh

Úžeh je přehřátí mozku, které se projevuje bolestí hlavy, horečkou a slabostí. Úžeh vzniká účinkem přímého slunečního záření, když člověk tráví příliš mnoho času na slunci bez dostatečné ochrany (např. pokrývka hlavy). Vyvolává překrvení mozkových plen. Těžká forma může způsobit otok mozku a následnou smrt. První pomoc: Léčí se studenou sprchou či koupelí, pobytem ve větrané místnosti či ve stínu. Každopádně mimo slunce a dusno. Podáváním studených obkladů, a hlavně dostatkem tekutin.

Úpal

Úpal je poškození organismu způsobené nahromaděním tepla v těle. K úpalu dochází, když organismus není schopen za pomoci termoregulace odvést z těla dostatečné množství tepla. Tělo se poté zahřívá a tělesná teplota může překročit 40 °C. Teplo se následně šíří všemi orgánovými soustavami a ohrožuje je. Na mozku se například může vytvořitotok (oedema), může také začít tachykardie srdce nebo může dojít ke snížení krevního tlaku. Vyšší riziko úpalu je u starších osob, osob s onemocněním srdce, osob trpícíchobezitou a u dětí. Příčiny: • pobyt v horkém prostředí, pobyt v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, dehydratace organismu, porucha štítné žlázy (nadměrná tvorba tepla) • Úpal se projevuje následujícími příznaky: • bolest hlavy, zmatenost, ztráta vědomí, zvracení, šokový stav, svalové křeče, teplota, periodické dýchání, suchá kůže a žádný pot. První pomoc: Léčí se studenou sprchou či koupelí, pobytem ve větrané místnosti či ve stínu. Každopádně mimo slunce a dusné prostředí. Podávaním studených obkladů, a hlavně dostatkem tekutin. Nejdůležitější je snížít teplotu na 38,5 °C. Pokud by teplota klesla rychle pod tuto hranici, pacient může upadnout do šoku. Pravidelná kontrola vitálních funkcí a tělesné teploty. Přivolání lékaře.

Srdeční zástava, zástava dechu

zamezujeme nevratným poškozením životně důležitých orgánů. Postup při poskytování KPR: Kardiopulmonální resuscitace (KPR) je metoda, jejíž pomocí oddalujeme klinickou smrt. 1. Zjistíme, zda je osoba v bezvědomí. • pokusíme se upoutat její pozornost hlasitým oslovením a zatřesením za rameno. Zběžně postiženého ohledáme, jestli nemá jiná život ohrožující poranění, která případně ošetříme • POKUD NEREAGUJE: 2. Zavoláme pomoc z okolí • zavoláme hlasitým "Pomoc!" další zachránce z okolí 3. Zprůchodníme dýchací cesty. • pokud je to možné, zraněného uložíme na záda a dýchací cesty uvolníme prostým zakloněním hlavy a odstraněním překážek v dutině ústní (např. bahno u tonoucích, zvratky, ale i obyčejná žvýkačka nebo umělý chrup…) 4. Zjistíme, zda postižený dýchá. • přiložíme ucho k jeho ústům a kontrolujeme dýchání třemi smysly. Dech slyšíme, cítíme na tváři a vidíme, zda se zvedá hrudník • POZOR! za zachovalé dýchání nepočítáme "lapavé" dechy • POKUD NEDÝCHÁ: 5. Voláme 155. • uvedeme naše jméno, tel. číslo a polohu, zdravotní stav pacienta, případně povětrnostní podmínky a terénní přístupnost pro přistání vrtulníku LZS 6. Pokud zjistíme, že pacient: 1. má zachované dýchání: • uložíme zraněného do stabilizované polohy a monitorujeme jeho životní funkce do příjezdu ZZS 2. nedýchá, • nezdržujeme se zjišťováním tepu, protože k zástavě krevního oběhu dochází v brzké době po zástavě dýchání 2. Zahájíme zevní srdeční masáž ]Zevní srdeční masáž

Masáž srdce

• stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní část hrudní kosti mezi prsními bradavkami) • frekvence je 100 - 120 stlačení za minutu • masírujeme s propnutýma rukama přeloženými zápěstími přes sebe (případně s propletenými prsty) kývavým pohybem celého těla • stlačujeme do hloubky 5 cm, u dětí do hloubky 1/3 hrudníku • při dvou zachráncích jeden poskytuje srdeční masáž, druhý plicní ventilaci, v případě únavy se mohou zachránci vystřídat po 2 minutách KPR Plicní ventilace

Dýchání z úst do úst

Resuscitační rouška

• postiženému zakloníme hlavu • prsty jedné ruky zacpeme nosní díry a nadechneme se (objem vdechu by měl být jako u normálního nádechu, velký objem vdechu je chybou!) • široce otevřeme ústa, přitiskneme je kolem úst poraněného a vydechneme vzduch do jeho plic • pozorujeme, jak se zvedá hrudník • oddálením úst umožníme výdech, pozorujeme hrudník, zda klesá, a zároveň se nadechujeme • máme-li k dispozici lékárničku použijeme resuscitační roušku, nebo resuscitační masku Shrnutí rozdílů při resuscitaci Poměr stlačení : vdechům Technika stlačování Zahájení KPR Dospělí 30:2 2 ruce 30 stlačeními Kojenci a děti 1 - 8 let 30:2 1 - 2 ruce pozn. 1 5 vdechy Novorozenci 3:1 2 prsty pozn. 2 5 vdechy Laický zachránce poskytuje nepřetržitou srdeční masáž, a pokud se sám nerozhodne jinak, vynechává plicní ventilaci. U laiků neodlišujeme doporučované postupy pro resuscitaci dospělých a dětí, postup se liší pouze technikou stlačování hrudníku. Pokud se laický zachránce rozhodne provádět plicní ventilaci, postupuje podle doporučených postupů pro zdravotníky a školené zachránce. 1. Zjistíme, zda je osoba v bezvědomí. 2. Zavoláme pomoc z okolí. 3. Zprůchodníme dýchací cesty a zjistíme, zda postižený dýchá. 4. Voláme 155. 5. Zahajujeme zevní srdeční masáž. • stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní konec hrudní kosti, mezi bradavkami) • frekvence stlačení 100 - 120 za minutu • hloubka stlačení 5 - 6 cm (u dětí přibližně 1/3 předozadního průměru hrudníku) 6. V zevní srdeční masáži pokračujeme, dokud: 1. neobnovíme krevní oběh a dýchání (objeví se známky života – kašlání, polykání, pohyb, otevření očí) 2. nedorazí ZZS 3. nedojde k úplnému vyčerpání zachránce. Dospělí 1. Zjistíme, zda je osoba v bezvědomí. 2. Zavoláme pomoc z okolí. 3. Zprůchodníme dýchací cesty a zjistíme, zda postižený dýchá. 4. Voláme 155. 5. Zahajujeme KPR • KPR započneme 30 stlačeními • stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní konec hrudní kosti, mezi bradavkami) • frekvence stlačení 100 za minutu • hloubka stlačení 5 - 6 cm • následují 2 vdechy, velký objem je chybou! 6. V zevní srdeční masáži pokračujeme, dokud: 1. neobnovíme krevní oběh a dýchání (objeví se známky života – kašlání, polykání, pohyb, otevření očí) 2. nedorazí ZZS 3. nedojde k úplnému vyčerpání zachránce. Děti U kojenců a dětí od jednoho roku do puberty bývá zástava krevního oběhu způsobená dušením. Postup je stejný jako u dospělých, avšak je lépe použít změněné pořadí. 1. Zjistíme, zda je dítě v bezvědomí. 2. Zavoláme pomoc z okolí. 3. Zprůchodníme dýchací cesty a zjistíme, zda postižený dýchá. 4. Zahajujeme KPR • stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní konec hrudní kosti, mezi bradavkami) • KPR započneme 5 vdechy, velký objem je chybou! • následuje 30 stlačení : 2 vdechům • stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní konec hrudní kosti, mezi bradavkami) • frekvence stlačení 100 - 120 za minutu • hloubka stlačení přibližně 1/3 předozadního průměru hrudníku) • pokud do 1 minuty kompletní resuscitace nedojde k obnovení základních životních funkcí, VOLÁME 155 5. V zevní srdeční masáži pokračujeme, dokud: 1. neobnovíme krevní oběh a dýchání (objeví se známky života – kašlání, polykání, pohyb, otevření očí) 2. nedorazí ZZS 3. nedojde k úplnému vyčerpání zachránce. Novorozenci 1. Zjistíme, zda je novorozenec v bezvědomí. 2. Zavoláme pomoc z okolí. 3. Zprůchodníme dýchací cesty a zjistíme, zda postižený dýchá. 4. Zahajujeme KPR • KPR započneme 5 vdechy, vyfukujeme cca objem našich úst, velký objem je chybou! • následuje 3 stlačení : 1 vdechu • stlačujeme uprostřed hrudníku (dolní konec hrudní kosti, mezi bradavkami) • hrudník stlačujeme dvěma prsty • frekvence stlačení 100 - 120 za minutu • hloubka stlačení přibližně 1/3 předozadního průměru hrudníku • pokud do 1 minuty kompletní resuscitace nedojde k obnovení životních funkcí, voláme 155. 5. V zevní srdeční masáži pokračujeme, dokud: 1. neobnovíme krevní oběh a dýchání (objeví se známky života – kašlání, polykání, pohyb, otevření očí) 2. nedorazí ZZS 3. nedojde k úplnému vyčerpání zachránce. Včasné zahájení srdeční masáže je zásadní pro její účinnost.. Při obnovení základních životních funkcí uložíme poraněného do stabilizované polohy a nadále kontrolujeme zdali dýchá až do příjezdu ZZS. Hlavním významem srdeční masáže je překlenutí období mezi zástavou srdce a odbornou lékařskou pomocí. Několik minut od zástavy je reálná naděje na plné obnovení životních funkcí a plnohodnotného života. Srdeční masáž zřídka vyřeší původní problém, ale zpomalí postupný proces umírání.