Základní surovinoiu pro výrobu surového železa je železná ruda
(železo je hned po hliníku druhým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře).
Výroba surového železa se probíhá ve vysoké peci, která se shora plní upravenou železnou rudou, koksem a vápencem.
Železná ruda je směs sloučenin železa, především oxidů železa.
Úpravou se zbaví nečistot a přemění především na oxid železitý Fe2O3.
Koks hoří za pomoci kyslíku, který se jako součást předehřátého vzduchu vhání do pece.
Chemická reakce hoření zvýší teplotu v dolní části pece až na 1800°C
a uhlík z koksu v průběhu dalších chemických reakcí uvolní z oxidů železo.
Roztavené železo a klesá ke dnu pece do nístěje.
Odtud se v pravidelných intervalech při tzv. odpichu vypouští do forem - kokil a dlévají se ingoty - housky.
Vysoká pec pracuje v nepřetržitém režimu.
Vápenec se do pece přidává proto, aby na sebe vázal různé nečistoty obsažené v železné rudě.
Tato směs pak na roztaveném železe vytváří struzku, která roztavené surové železo chrání před opětovnou oxidací.
Protože je struzka lehčí než roztavené surové železo, plave na něm a dá se snadno odstranit.
Vzniklé surové železo je z 95% čisté a 5 % tvoří hlavně uhlík
a stopové množství jiných prvků jako je např. síra, fosfor a křemík.
Tyto prvky nežádoucím způsobem ovlivňují vlastnosti železa, surové železo je příliš tvrdé, křehké a nekujné.
Surové železo je základní surovinou pro výrobu oceli.
Výroba oceli
Vlastnosti oceli závisí především na obsahu uhlíku. Čím je obsah uhlíku v oceli vyšší, tím tvrdší je výsledný materiál.
V praxi se to provádí tak, že se ze surového železa praktický všechen uhlík odstraní a pak se ho přidává přesně stanovené množství.
Výroba oceli v kyslíkových konvertorech
Do konvertoru se nalije roztavené surové železo z vysoké pece.
K surovému železu se může přidat i železný šrot až do jedné čtvrtiny celkového množství.
Do konvertoru se vhání proud čistého kyslíku,
který se sloučí s uhlíkem obsaženým v surovém železe a vzniká oxid uhelnatý a uhličitý, který odchází z konvertoru pryč.
Přidaný vápenec během vhánění kyslíku reaguje s nečistotami a opět vytváří na povrchu taveniny struzku.
Takto vyrobené téměř čisté železo klesá ke dnu konvertoru, odkud se vypouští.
Při vypouštění oceli se do ní přidává přesně sstanovené množství uhlíku a přísady potřebné pro výrobu speciálních ocelí.
Po vypuštění oceli se z konvertoru odstraní struzka a celý proces je možno opakovat.
Výroba oceli v elektrických obloukových pecích
Princip výroby oceli v elektrických obloukových pecích pecích je stejný,
Do pecí se vkládají ingoty surového železa a železný šrot, kde se vlivem elektrického oblouku taví.
Kyslík obsažený v korozi váže na sebe přebytečný uhlík.
Fyzikální vlastnosti oceli záleží především na obsahu uhlíku. Měkká ocel obsahuje několik desetin % uhlíku, tvrdá i více než 1 %.
Přísadou dalších prvků lze vyrobit ocel se speciálními vlastnostmi, např. příměs chromu a niklu poskytují nerezovou ocel a mangan zvyšuje tvrdost oceli.
Výroba litiny
Litina vzniká přimísením velkého množství uhlíku do čistého železa, až 4 %. Vlastnosti litiny se výrazně liší od vlastností oceli.
Je tvrdá, křehká, nedá se kovat, dobře se odlévá, nepodléhá korozi.
Čisté železo
Čisté železo je v technické praxi neupotřebitelné, je příliš měkké, nepodléhá však korozi.
|
Zajímavost:
v Dillí, hlavním městě Indie je asi 2 tisíce let starý sloup z téměř čistého železa.
Za tu dobu nepodlehl korozi. Není dosud jasné, jakou technologií bylo v té době čisté železo vyrobeno.
Předpokládá se, že tehdejší technologie neumožňovaly snížit obsah uhlíku ve vytaveném železe téměř na nulu.
|
Srovnání vlastností železných kovů
|
surové železo |
čisté železo |
měkká ocel |
tvrdá ocel |
litina |
obsah uhlíku |
vysoký |
0 % |
desetiny % |
kolem 1 % |
až 4 % |
tvrdost |
vysoká |
nízká |
nízká |
vysoká |
vysoká |
pružnost |
není |
není |
nízká |
vysoká |
není |
křehkost |
vysoká |
není |
není |
nízká |
vysoká |
koroze |
nepodléhá |
nepodléhá |
vysoká |
podle složení |
nepodléhá |