symboly |
mateřský jazyk |
ve společnosti |
tradice |
masová kultura |
v rodině |
informací |
---|
Chování ve společnosti
- svoboda znamená, že mohu dělat, co chci, ale nesmím tím omezit práva a svobody ostatních
- člověk od pradávna žije ve společnosti, k tomu, aby se ve společnosti dobře žilo, si vytvářel určitá pravidla, která měla soužití s ostatními usnadňovat.
- základem chování člověka ve společnosti je slušnost, ohleduplnost a úcta k lidem.To vše s ohledem na danou dobu a společenské zvyklosti.
- život ve společnosti přináší i určitá omezení, která musí člověk přijmout, chce-li ve společnosti žít. Lidé si vytvořili pravidla, podle kterých své jednání a chování řídí. Tato pravidla vymezují hranice, které bychom neměli, a někdy dokonce ani nesmíme, překračovat.
- život ve společnosti se řídí různými zvyky, pravidly, zákony, nařízeními a předpisy
Nepsaná pravidla
morální (nečiň druhým lidem to, co nechceš, aby oni činili tobě) vychází z Desatera Božích přikázání, např.:
- cti otce i matku svou
- nesesmilníš
- nepožádáš manželky bližního svého
- nebudeš dychtit po majetku bližního svého
Morálka je soubor pravidel chování ve společnosti, která nejsou, na rozdíl od práva, vynutitelná státní mocí, a tudíž jejich porušení není trestné.
Systematický soubor morálních pravidel a norem chování v určité společnosti je tzv. morální kodex, do něhož patří jak zásady slušného chování (např. takt, ohleduplnost, úcta k lidem), tak pravidla společenského chování (tzv. kultura chování – např. zdravení, představování, podání ruky, rozhovor)
Psaná pravidla – právní
- jejich dodržování je vynutitelné státní mocí
- jejich nedodržování či porušování je trestáno
- smysl trestu je nápravný, (aby si člověk svou vinu uvědomil, snažil se ji neopakovat a případně ji odčinil), nikoliv pouze odstrašující
Práva a povinnosti
„Všichni chtějí rovná práva, rovné povinnosti raději ne“
- právo obecně chrání práva lidí
- univerzální lidská práva přijala OSN v r.1948 jako Deklaraci lidských práv, která stanoví, že lidská práva jsou
- nezcizitelná
- nepromlčitelná
- nezrušitelná
- nezadatelná (absolutní – např. právo na život)
- státem nedotknutelná
Zákony, které postihují lisdká práva
Ústava – základní zákon státu
Listina základních práv a svobod
mimo jiné zahrnuje:
- rovnost všech lidí
- právo na život
- ochranu osobního a soukromého života
- právo na vzdělání
- právo na ochranu zdraví
- právo pohybu a pobytu
Úmluva o právech dítěte
patří mezi specifická práva, obsahuje např. práva
- na život
- na vlastní jméno
- na svou vlast
- na domov
- žít se svými rodiči, žít v rodině
- mluvit jazykem svých rodičů
- učit se, vzdělávat
- mít svůj vlastní názor
- na život bez hladu
- na pomoc v nemoci
- na život v bezpečí
- rozvíjet všechny svoje zájmy a nadání
- žít v míru a přátelství s dětmi a dospělými ze všech zemí světa
- mít své kamarády
- na svůj volný čas
- nikdo ti nesmí ubližovat
- využívat všech svých práv
- máš svá práva, máš také své povinnosti
Povinnosti
- práva občanů kráčí ruku v ruce s povinnostmi občanů (např. povinná školní docházka)
- povinnost označuje to, co člověk má nebo musí udělat (resp. dát, nedělat nebo strpět)
- povinnost se často chápe jako něco nepříjemného, což je způsobeno tím, že u příjemných činností se o povinnostech nehovoří
Povinnost smluvní
Člověk se k tomu sám zavázal, je to dodržování daného slova.“co se řeklo, má se stát – fit quo dicitur „ , povinnost ze smlouvy ať psané či nepsané si člověk ukládá sám tím, že smlouvu uzavřel, a znamená zároveň oprávnění druhé strany dlužnou povinnost vymáhat
Povinnost mravní
Je to povinnost ze svědomí, nelze ji sice soudně vymáhat, přesto však se jí cítí člověk obvykle vázán ať už proto, že ji sám uznává, anebo je proto, že cítí tlak okolní společnosti.Zvláštním druhem jsou tzv. čestné povinnosti, např. povinnost zaplatit dluh ze hry nebo prohrané sázky. Také povinnost podílet se na obraně státu se často označuje jako čestná povinnost, je však dnes stanovena zákonem (všeobecná branná povinnost) a je tedy zároveň povinností právní za stavu ohrožení nebo válečného stavu
Profesní povinnost
Původně to byly povinnosti mravní (např. povinnost dospělých postarat se o své staré rodiče, povinnost loajality k svému pánovi), které se později povinnostmi právními. Za profesní povinnosti dnes pokládáme např. mlčenlivost advokáta nebo duchovního, povinnosti lékaře vůči pacientům.
Právní povinnost
To jsou ty povinnosti, jež ukládají zákony a jejichž plnění vymáhá společenská autorita případnými sankcemi.Zpravidla zde platí zásada , že oprávnění jednoho odpovídá povinnost druhého, neboť vymezit práva jedné strany a přitom neuložit povinnosti druhé straně odporuje základnímu principu práva.V moderních společnostech se občanům smějí povinnosti ukládat pouze zákonem, to znamená rozhodnutím zákonodárné a ne pouze výkonné moci, a protože povinnost znamená omezení svobody, musí se každá ukládaná povinnost poměřovat principem lidských práv.
Orgány právní ochrany
- policie - ozbrojený sbor zabezpečující pořádek a bezpečnost uvnitř státu
- státní zastupitelství (dříve prokuratura) – orgán veřejné obžaloby, podává a vede u soudů jménem státu obžalobu v trestním řízení, vykonává dozor v přípravném trestním řízení , atd.
- soudnictví – zákonem stanoveným způsobem poskytují ochranu práv.Jen soudy rozhodují o vině a trestu za trestné činy
- advokacie– advokáti poskytují za úplatu rozmanité právní služby (např. zastupování u soudu, vedení obhajoby, udílení právních rad)
- notářství – zabezpečují další právní služby (např. smlouvy, závěti, správa a úschova cenností, dědictví)