Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Obsah

• Trestní právo
• Právní ochrana

Trestní právo

• Trestní právo je souhrnem právních norem, které chrání společnost, stát a občany před nežádoucím jednáním. Vymezuje jednotlivé trestné činy a tresty, které se za ně ukládají.
• Trestní právo se dělí na:
• Trestní právo hmotné vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. Jeho hlavním pramenem je trestní zákon.
• Trestní právo procesní upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při soudním trestním řízeni a při výkonu trestů. Je obsaženo v záko-ně o trestním řízení soudním (trestní řád).
• Zákon podle míry společenské nebezpečnosti rozeznává trestné činy, u nichž je stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný, dále přestupky, které porušují nebo ohrožují zájem společnosti, a jiné správní delikty. Přestupky neprojednávají a neposuzují soudy podle trestního zákona, ale správní orgány podle zákona o přestupcích.

Trestný čin

• Trestný čin je čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Trestný čin směřuje proti společenskému vztahu, hodnotě či zájmu (např. vlastnic¬kým vztahům, životu, zdraví, důstojnosti a svobodě člověka, občanskému soužití apod.).
• Dělení trestných činů
  • trestné činy proti republice (vlastizrada, teror, vyzvědačství, válečná zrada, vyzrazení státního tajemství apod.)
  • trestné činy hospodářské (neoprávněné podnikání, padělání peněz, neoprávněné provozování loterie, nekálá soutěž, zkrácení daně, porušování autorského práva apod.)
  • trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (útok na veřejného činitele, zneužívání pravomoci veřejného činitele, úplatkářství, neoznámení trestného činu, křivá výpověď svědka, pytláctví apod.)
  • trestné činy obecně nebezpečné (ohroženi bezpečnosti letadla či plavidla, ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojováni, šíření toxikomanie apod.)
  • trestné činy hrubě narušující občanské soužití (hanobeni národa a ra¬sy, šíření poplašné zprávy, opilství, výtržnictví, týrání zvířat, kuplířství, pomlu¬va, neposkytnutí pomoci apod.)
  • trestné činy proti rodině a mládeži (dvojí manželství - bigamie, opuštěni dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání, únos, ohrožování mravní výchovy mládeže, podávání alkoholu mládeži apod.)
  • trestné činy proti životu a zdraví (vražda, ublížení na zdraví, rvačka, nedovolené přerušení těhotenství apod.)
  • trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (omezování osobni svobody, loupež, vydírání, znásilnění, pohlavní zneužívání apod.)
  • trestné činy proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod, lichva apod.)
  • trestné činy proti lidskosti (genocida, mučení, propagace hnutí směřu¬jících k potlačení práv a svobod občanů, válečná krutost apod.)
  • trestné činy proti brannosti a civilní službě (např. neplnění odvodni povinnosti, obcházení branné povinnosti, nenastoupení civilní služby apod.)
  • trestné činy vojenské (neuposlechnutí rozkazu, urážka mezi vojáky, zběhnuti, zbabělost před nepřítelem, nesplnění bojového úkolu apod.)

Trestní odpovědnost

• Trestní odpovědnost je založena na spáchání trestného činu. Pacha¬telem trestného činu může být pouze fyzická osoba, která v době spáchání činu dosáhla určitého věku a která je příčetná.
• Podle trestního práva ČR je trestně odpovědný teprve ten, kdo v době spáchání činu dovršil 15 let věku. Mladší osoby nemohou být za své jednání souzeny, ne¬mohou být označeny pachateli trestných činů.
• Pachatel, který trestný čin spáchal mezi 15 a 18 lety, se nazývá mladistvý. Jako trestně odpovědný může být postaven před soud i odsouzen, zachází se s nim však zvláštním způsobem. Mladistvému může soud uložit ochrannou výchovu, která se vykonává ve zvláštních výchovných zařízeních, nejdéle do 18 let věku chovance. Dovršením 18 let je pachatel plně trestně odpovědný.
• Nepříčetnost je neschopnost pachatele rozpoznat nebezpečnost činu a ovládat své jednání, bývá způsobena duševní poruchou.
• Za jistých okolností není jinak trestné jednání považováno za protiprávní, jedná se o:
  • nutnou obranu - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebezpečí (např. násilné zneškodnění nebezpečného pachatele)
  • krajní nouzi - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebezpečí (např. k záchraně života při živelních katastrofách)
  • oprávněné použití zbraně
• Při posuzování míry zavinění dále záleží, zda byl trestný čin spáchán:
• úmyslně - pachatel chtěl porušit zákonem chráněný zájem nebo věděl, že svým jednáním může tento zájem porušit
• z nedbalosti - pachatel věděl, že chráněný zájem může porušit, ale spoléhal, že k tomu nedojde, nebo o ohrožení nevěděl, ač o tom vědět měl a mohl

Trestní řízení

• Trestní řízení je postup, kterým jsou zjišťovány trestné činy a jejich pachatelé a zaručeno jejich spravedlivé potrestání.
• Orgány činnými v trestním řízení jsou:
• soud - v trestním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce
• státní zastupitelství - podává jménem státu obžalobu
• vyšetřovatelé - policie
• Dalšími účastníky trestního řízení jsou: osoba, proti níž se trestní řízení vede (obvi¬něný, později obžalovaný, po odsuzujícím rozsudku odsouzený), dále poškozený, příp. další zúčastněná osoba.
• Trestní řízení probíhá v několika stadiích:
• přípravné řízení - státní zástupce nebo policie provádí potřebná šetření k odhalení trestného činu a jeho pachatele a zajišťují důkazy; přípravné řízení končí podáním obžaloby nebo zastavením trestního řízení
• předběžné projednání obžaloby - výsledkem je nařízení hlavního líčení nebo vrácení státnímu zástupci k došetření
• hlavní líčení - soud přezkoumává obvinění, státní zástupce dokazuje vinu (ob-žalobu), obhájce dokazuje obhajobu; hlavní líčení končí rozsudkem o vině či zproštěním viny
• odvolací řízení - proti rozsudku se může obžalovaný i státní zástupce odvo¬lat, o odvolání rozhoduje nadřízený soud (krajský, vrchní)
• výkon rozhodnutí - nucené splnění povinnosti dané soudním rozhodnutím
• Zárukou zákonnosti trestního řízení jsou jeho základní zásady, uložené v ústavě, Listině základních práv a svobod a v trestním řádu.

Trest

• Společenské odsouzení činu a jeho pachatele vyjadřuje stát uložením trestu. Trest má chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dal¬ším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život.
• Za spáchané trestné činy může soud uložit tyto tresty:
• odnětí svobody - nejvýše na 15 let (kromě výjimečného trestu nebo doživotí)
• ztrátu čestných titulů a vyznamenání
• obecně prospěšné práce - povinnost odsouzeného provést bezplatně obecně prospěšné práce v rozsahu 50-400 hodin (např. úklid veřejných prostranství)
• ztrátu vojenské hodnosti
• zákaz činnosti - odsouzený nesmí po určitou dobu vykonávat určité zaměst-nání, povoláni nebo činnost, k níž je třeba zvláštního povolení
• propadnutí majetku - majetek pachatele propadá státu
• peněžitý trest - pachatel, který se obohatil trestnou činnosti, musí zaplatit od 2 tisíc do 5 milionů korun
• propadnutí věci - propadne věc, kterou pachatel užil ke spáchání činu nebo kterou spácháním činu získal
• vyhoštění - soud vyhosti pachatele, který není občanem ČR, až na deset let nebo na dobu neurčitou
• zákaz pobytu - pachatel se nesmí jeden rok až pět let zdržovat na určitém místě
• Vedle trestů jsou prostředkem dosažení účelu trestního zákona ochranná opatření, kterými je společnost chráněna před nebezpečnými činy. Maji výhradně preventivní charakter. Rozhoduje o nich soud:
• ochranné léčení - pachateli, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jehož pobyt na svobodě je nebezpečný (s duševní poruchou, toxikoman apod.)
• ochranná výchova - je řešením pro zanedbanou výchovu u osob mladších 15 let a u mladistvých
• zabrání věci - propadnutí věci, která byla užita ke spáchání trestného činu nebo trestným činem získána
• V některých zemích je dosud vykonáván i trest smrti (např. v Rusku, v Číně, v některých státech USA). Ve většině vyspělých evropských zemí byl však spolu s vývojem trestního práva zrušen.

Právní ochrana

• Stát vytvořil určitý kontrolní systém, který v případě narušení zákona usiluje o znovuobnovení právního stavu.
• Systém soudnictví chrání v demokratických zemích dodržování práva.
• Soudy jsou zřízeny státem jako nestranné a nezávislé instituce. Při svém rozhodování se soudci řídi pouze platným zákonem.

Orgány právní ochrany

• Každý občan, který se domnívá, že bylo porušeno jeho právo, má možnost domáhat se nápravy u soudu. Také může být před soud povolán ten, kdo právo porušil - a soud pak rozhoduje o jeho vině.
Podle povahy věcí, které jsou před soudem projednávány, se rozlišuji dva základní typy soudů:
• civilní - např. soudy zabývající se občanským právem
• trestní - projednávají trestné činy (loupež, vražda, podvod apod.)

Soustava soudů

• Soudy tvoří hierarchicky uspořádanou soudní soustavu
• Mezi jejímiž úrovněmi existují vztahy nadřízenosti a podřízenosti:
• Okresní soudy - nejnižší orgány, projednávají věci patřící do oblasti občanskoprávních, pracovních, obchodních i trestních záležitostí
• Krajské soudy - druhý stupeň soustavy, rozhodují o věcech právně složitých a společensky významných (např. ochrana osobnosti, autorská práva, závažné trestné činy). Rozhodují také o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
• Vrchní soudy - vykládají zákony a jiné právní předpisy. Rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů.
• Nejvyšší soud - vrcholný soudní orgán, sleduje rozhodnutí vrchních soudů a zajišťuje zákonnost v jejich obvodu
• Samostatnou součást soudní organizace vedle soudů obecných představuje Ústavní soud, který dohlíží na dodržování ústavnosti v zemi, je orgánem ochrany ústavnosti.
• Ústavní soud a Nejvyšší soud České republiky sídlí v Brně.

Státní zastupitelství

• Státní zastupitelství je státní úřad, který se vedle soudů významně podílí na právní ochraně.
• Orgány státního zastupitelství upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na zachovávání zákonů apod.
• Podstatou činnosti státního zástupce je oblast trestního řízení: má stěžejní úlohu v přípravném řízení, podává jménem státu obžalobu a u soudu zastupuje stát.
• Soustvu úřadů státního zastupitelství tvoří:
• Okresní státní zastupitelství
• Krajsk státní zastupitelství
• Vrchní státní zastupitelství
• Nejvyšší státní zastupitelství
• Nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spra¬vedlnosti.
• Další státní zástupci jsou jmenováni na dobu neomezenou na návrh nejvyššího státního zástupce.

Další organy právní ochrany

• Advokáti
• jsou oprávněni své klienty zastupovat před soudy i ostatními orgány
• V trestním řízení může jako obhájce zastupovat obviněného pouze advokát
• Notáři
  • k jejich činnosti patři sepisování veřejných listin o právních úkonech
  • např. závěť, závažné smlouvy
  • osvědčování právně významných skutečností a prohlášení
  • tzv. vidimace - ověřování shody opisu nebo kopie s vlastní listinou
  • ověření (legalizace) podpisu určité osoby
  • osvědčování průběhu losování apod.
  • poskytují běžnou právní pomoc jako právní porady nebo zastupování fyzických i právnických osob ve správním a občanském soudním řízení
  • notářské úřady zřizuje a jmenuje ministr spravedlnosti v obvodech okresních soudů
• Daňoví poradci
• nabízejí právní pomoc a finančně ekonomické rady ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných daňových záležitostí
• mohou zastupovat svého klienta při jednání s finančním úřadem (např. daňové přiznáni)
• Veřejný ochránce práv
je nezávislým orgánem právní ochrany

Policie

• Policie ČR je ozbrojený sbor, který má na starosti vnitřní pořádek a bezpečnost na území celého státu.
• Chrání bezpečnost osob a majetku, vyšetřuje trestné činy a pečuje o ochranu státních hranic.
• Pomáhá zajišťovat veřejný pořádek při shromáždění velkého množství lidí.
• Dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolu působí při jeho řízení.
• Pořádek a bezpečnost na území daného městského obvodu má na starosti městská policie.

Právní vztahy

• Jde o takové vztahy mezi lidmi, které jsou úpraveny právními normami
• Každý právní vztah má tyto prvky:
• subjekty (účastníky) – ty, jimž v právním vztahu vznikají práva a povinnosti. Mají právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům
• fyzické osoby (občané, jednotlivci)
• právnické osoby jsou to uměle vytvořené subjekty. Jsou to např. školy, obchodní společnosti (zde jde o sdružení fyzických či právnických osob), družstva, banky, spolky a jiné organizace. Právnickou osobou je také každá obec a také stát a státní orgány.
• obsah – oprávnění a povinnosti subjektů právního vztahu
• objekt (předmět) – cíl právního vztahu (např. kupovaná věc)

Právní způsobilost

• Právní subjektivita neboli způsobilost k právům a povinnos¬tem umožňuje subjektům (účastníků) vstupovat do právních vztahů.
• Právo přiznává účastníkům právních vztahů trojí druh právní způsobilosti:
• Způsobilost k právům a povinnostem - způsobilost být účastníkem právních vztahů, tj. mít práva a nést povinnosti. U fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí. Nelze se jí vzdát.
• Způsobilost k právním úkonům - způsobilost svým vlastním jednáním (v souladu s právními normami) zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy. Způsobilost k právním úkonům u fyzických osob závisí na věku občana a jeho duševním zdraví. Vzniká zletilostí, tj. dovršením 18 let. Soud může fyzickou osobu zbavit způsobilosti k právním úkonům, příp. tuto způsobilost u dané osoby omezit. Důvodem bývá prokázaná trvalá nebo dočasná duševní porucha.
• Způsobilost k protiprávním jednáním - způsobilost nést právní odpo¬vědnost za vlastní protiprávní chování.
• Také právnická osoba má způsobilost mít práva a povinnosti a vlastní způsobilost k právním úkonům a k právní odpovědnosti.