INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Člověk a svět práce - 7. ročník - Vedení domácnosti, pěstitelské práce a chovatelství

Údržba oděvů Ruční práce Byt a jeho uspořádání Úklid bytu Úvod pěstitelství Pěstování rostlin Zelenina Okrasné rostliny Literatura

Podmínky pro pěstování rostlin

Živiny


Čím a jak se rostliny živí


Nejdůležitější procesy při výživě zelených rostlin probíhají v jejich listech a v ostatních zelených částech. Při těchto procesech se neústrojné (anorganické) látky přeměňují ve složité ústrojné (organické) látky - sacharidy (cukr a škrob), tuk a bílkoviny. Z nich rostlina tvoří své zásobní látky a své orgány (kořeny, stonky, listy, květy a plody). Neústrojními látkami jsou zde oxid uhličitý, voda a v ní rozpuštěné minerální látky. Oxid uhličitý přijímají rostliny pomocí listů ze vzduchu, vodu přijímají rostliny pomoci kořenů ze země. Základní proces při přeměně neústrojních látek na ústrojné látky se nazývá fotosyntéza. K přeměně látek zde odchází působením slunečních záření. Dále je zde potřebný chlorofyl, zelené b arvivo obsažené v rostlinách. Při fotosyntéze rostliny uvolňují do ovzduší kyslík, který je potřebný k dýchání.


Význam životodárných prvků


Živiny jsou látky, které rostlina potřebuje k tvorbě svého těla a ke správnému průběhu životních pochodů. Všechny rostliny nezbytně potřebují deset základních životodárných prvků (biogenní prvky).
Jsou to prvky:
uhlík, kyslík a vodík jsou potřebné k tvorbě všech organických látek (kyslík také k dýchání);
dusík, síra a fosfor jsou součástí bílkovin; dusík podporuje růst rostlin, fosfor je důležitý pro tvorbu květů a vyzrávání pletiva plodů;
draslík je nezbytný při fotosyntéze pro tvorbu cukru, škrobu, tuků a celulózy; zlepšuje jakost i uchovatelnost ovoce a zeleniny a vyzrávání letorostů dřevin;
vápník neutralizuje kyseliny v rostlinách i v půdě a pomáhá při fotosyntéze; je součástí buněčných blan;
hořčík je obsažen v zeleni listové (chlorofylu);
železo podporuje její tvorbu.

Mimo uvedené nezbytné základní biogenní prvky potřebují rostliny ve zcela nepatrném množství stopové prvky (mikroelementy), jako jsou např. bór, měď, mangan, jód, molybden, zinek, kobalt a jiné.
Ve výživě rostlin se dále uplatňují ve větším množství ještě prvky hliník, chlór, křemík a sodík, které sice nejsou nezbytné, ale které působí příznivě, a proto se označují jako prvky užitečné.
Všechny živiny přijímají rostliny kořeny z půdy, a to rozpuštěné ve vodě; jen uhlík a kyslík v podobě oxidu uhličitého přijímají listy ze vzduchu.

nahoru


Nedostatek nebo nadbytek některých živin


Nedostatek dusíku se projevuje blednutím listů, počínajícím od žilek, slabým růstem a zpomaleným vývinem rostlin. Nedostatek napravíme přihnojením rychle působícím dusíkatým hnojivem (ledkem).
Při nadbytku dusíku jsou listy rostlin naopak sytě zelené, rostliny později nebo jen málo nasazují na květ, rostou dlouho do zimy a jejich pletiva nevyzrávají, takže snadněji podléhají houbovým chorobám (např. zelenina a ovoce uložené ve sklepě nebo v krechtu) a letorosty ovocných stromů snadno namrzají. Negativní účinky nadbytečného dusíku omezíme zvýšeným použitím draselných a fosforečných hnojiv.
Při nedostatku fosforu rostliny pozdě a málo kvetou, často nemají dobře vyvinuté tyčinky a pestíky, a proto nedostatečně oplozené a nevyvinuté plody předčasně opadávají. Je-li u ovocných stromů nedostatek fosforu spojen současně I s nadbytkem dusíku, rostou stromy do dřeva a ovoce se tak brzo nedočkáme. Pokud takové stromy rodí, jejich ovoce se snadno na stromě nebo ve sklepě kazí. Z fosforečných hnojiv použijeme proto superfosfát, který účinkuje poměrně rychle.
Nadbytek fosforu urychluje zrání plodů a působí předčasně stárnutí rostlin; v tomto případě zvýšíme dávky dusíkatých a draselných hnojiv.
Při nedostatku draslíku probíhá špatně fotosyntéza, tvoří se málo cukrů a škrobu, listy od okraje odumírají a svinují se nahoru, spodní a střední listy žloutnou a předčasně opadávají. Kořeny se špatně vyvíjejí. Podobně jako při nadbytku dusíku pletiva špatně vyzrávají, a proto snadno namrzají a jsou napadána houbovými chorobami, ovoce a zelenina jsou méně kvalitní (mají málo cukru) a snadno se kazí. Při velkém nedostatku draslíku zasychají stromům konce výhonů. Nedostatek draslíku nahrazujeme za vegetace vyššími dávkami síranu draselného. Hnojení draslem je zvláště důležité v mokrém roce.
Pří nedostatku vápníku dochází v rostlinách k poruchám v transportu a výměně látek, k odumírání růstových vrcholů a kořenů, ke žloutnutí listů, předčasnému opadu listů a plodů až k pozvolnému odumírání stromů.
Nedostatek hořčíku a železa, vznikající při nadbytku vápníku v půdě, se projevuje žloutenkou listů, zvanou též chloróza nebo kalcióza.
Nedostatek bóru na vápenitých nebo čerstvě vápněných půdách má za následek špatné opylení květů ovocných rostlin, křenčení jablek apod.
Nadbytek chlóru má u citlivých rostlin (réva vinná, rybíz, broskvoň, rajče, okurka, cibuloviny, fazol, ředkvička, brambory aj.) za následek světlejší barvu listů, nižší fotosyntézu a tím i nižší výnosy a zhoršenou kvalitu bílkovin.

nahoru

Hnojiva


Rostliny pěstované na zahrádce mají svou potřebu u většiny živin plně krytou; zvýšený nárok však mají na živiny odčerpávané z půdy ve větším množství každoročními sklizněmi - na dusík, fosfor, draslík a vápník, v některých oblastech i hořčík. V půdě dochází též ke ztrátám některých těchto živin, např. vyplavováním nebo únikem do vzduchu (dusík), vazbou v nerozpustné sloučeniny (fosfor) apod. Chybějící živiny musíme proto doplňovat hnojením, jinak by v příštích letech klesly sklizně a snížila by se jakost sklizených plodin. Pozor však, abychom hnojiva nepředávkovali!

Hnojiva jsou látky obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce.

Rozdělení hnojiv

Hnojiva rozdělujeme podle tří základních hledisek:
Podle účinnosti
  1. hnojiva přímá
  2. pomocné látky
Podle původu
  1. hnojiva minerální
  2. hnojiva statková
Podle skupenství
  1. hnojiva tuhá
  2. hnojiva kapalná

Hnojiva minerální zahrnují látky používané k hnojení a vyráběné mimo zemědělský závod. Jsou to produkty především chemického průmyslu, a některých dalších odvětví a závodů. Hlavními zástupci této skupiny jsou koncentrovaná minerální hnojiva, která dělíme na: Hnojiva statková jsou hnojiva, která se vyznačují velkým objemem, jsou produkována v zemědělské prvovýrobě a dělí se na:

nahoru

Komposty


Komposty jsou organická hnojiva, která definujeme jako směs organických látek a zeminy. Obsahují oživenou užitečnou půdní mikroflórou, v níž probíhají nebo proběhly humusotvorné procesy. Hlavním smyslem výroby kvalitních kompostů je to, aby kompost obsahoval dostatečné množství organických látek, aby se přitom maximálně využily různé odpady obsahující organické látky a živiny, které kompostováním získávají novou kvalitu.
Kompost se zakládá na utužené a urovnané ploše. První vrstvu tvoří savý materiál, nejčastěji sláma (vrstva 20 - 30 cm), na kterou vrstvíme další komponenty. Důkladné promíchání org. hmoty se zeminou se provádí buď ihned při zakládání kompostu (náročné na ruční práci), nebo po předchozím uložení do vrstev pomocí mechanizačních prostředků. Před vyschnutím chráníme kompost zálivkou (kejdou, močůvkou, vodou) tak, aby zrání probíhalo při teplotě zhruba 45 °C uvnitř hromady (teplota by neměla překročit 60 °C) - zálivka 3x - 4x během zrání, které trvá obvykle 3 - 4 měsíce. Během této doby je materiál třeba alespoň 1x - 2x překopat. Pokud použijeme těžce rozložitelnou org. hmotu, zrání trvá 1 - 2 roky.
Kompost je zralý, když tvoří tmavou, kyprou, drobtovitou hmotu bez zápachu, ve které nelze rozeznat strukturu původních komponent.

nahoru