Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226
Rostliny potřebují pro svůj zdárný vývoj určité životní prostředí. Toto prostředí je dáno následujícími faktory:
Podle světla rozdělujeme rostliny na světlomilné, polostinné, stínomilné. Světlomilné rostliny vyžadují stanoviště na slunci, polostinné mají rády stanoviště ve světlém stínu nebo toulavém stínu, stínomilné nesnášejí přímé slunce, daří se jim ve stínu. Kromě síly osvětlení potřebují rostliny také určitou délku osvětlení, která ovlivňuje jejich vývoj.
Teplo na jaře vegetaci probouzí a na podzim ukončuje. U nás začíná vegetace při 1°-5°C. Nejvhodnější teplota pro růst rostlin je mezi 20°-30°C. Rostliny nesnášejí nízké teploty (-°C) a nebo náhlé střídání teploty. Zvláště nebezpečné je střídání teplot na jaře kdy ve dne jsou teploty až 10°C a v noci padají na 0°C. Největší nebezpečí jsou pozdní jarní mrazíky nebo časné podzimní mrazy. Stupeň odolnosti jednotlivých druhů rostlinproti nízkým teplotám má vliv na způsob jejich pěstování. Další možnost je vytvořit rostlinám umělé prostředí.
Vzduch je směs plynů a vodních par. Rostliny si berou ze vzduchu kyslík, dusík, oxid uhličitý. Velký význam má pro rostliny vlhkost vzduchu. Nízká vlhkost způsobuje usychání rostlin, vysoká vlhkost způsobuje zapaření nebo rozšíření houbových chorob. Rozvoj průmyslových závodů způsobil značné znečištění vzduchu průmyslovými exhalacemi, které nepříznivě ovlivňují růst a kvalitu rostlin. Vzduch neustále proudí a mírné proudění je pro rostliny příznivé. Silný vítr, nárazový vítr nebo vichřice mohou rostliny poškodit a zároveň zvyšují výpar a vysušují půdu. Chránit rostliny před větry můžeme kulisovými stěnami.
Bez vody není život a to platí také pro rostliny. Voda tvoří podstatnou část rostlin. Voda do rostlin proudí z kořenů a vztlakem se
dostává do listů, ze kterých se částečně odpařuje. Přílišné odpařování vody z listů si rostliny regulují uzavíráním průduchů na listech.
Množství průduchů na listech je dané druhem rostliny a podle toho musíme rostliny zavlažovat. Podle nároků na vodu rozlišujeme rostliny
na vodomilné, vlhkomilné, se středními nároky, suchomilné. Vodomilné koření a rostou přímo ve vodě, vlhkomilné potřebují hodně vody v
půdě a vlhký vzduch, se středními nároky jsou rostliny pocházející ze stejných klimatických podmínek, které převažují u nás, suchomilné jsou rostliny, které mají dužnaté stonky (kaktusy)s obsahem vody, vyskytují se na stepích, pouštích. Hlavním zdrojem vody jsou srážky (rosa, jinovatka déšť, sníh).
V naší zemi bývá klima, které může mít přímořský i vnitrozemský charakter. Máme 4 roční období, jaro, léto, podzim, zimu, která mají všechna vliv na život rostlin. Jaro přináší pozvolné oteplování a vláhu, a tím i začátek vegetace rostlin. V létě existuje pro vývoj rostlin optimální poměr mezi deštěm a teplotou. Na podzim dochází k postupnému snižování teploty a tím k postupnému ukončení vegetace rostlin. V zimě přichází sněhová pokrývka, která chrání před mrazy a je zároveň zdrojem vody.
Podle nadmořské výšky rozlišujeme polohy nižší, střední, horské. Nížiny jsou do 250m, střední polohy jsou 250-450m, horské polohy jsou 450m a více. Čím vyšší poloha tím nepříznivější jsou klimatické podmínky, zimy jsou delší, a tím je doba vegetace kratší. Nadmořské výšce musíme přizpůsobit pěstování vhodných rostlin. Mikroklima na pozemku můžeme zlepšit vodní nádrží, protože tím zvýšíme vlhkost vzduchu.
S polohou pozemku úzce souvisí působení podnebních faktorů (ozáření sluncem, teplotní změny, účinky větru). Pozemek bývá často na svahu. Svahy můžeme rozdělit na východní, západní, severní, jižní. Jižní svahy bývají teplé a suché. Severní svahy jsou studené, mají málo slunce. Východní svahy jsou světlé a proteplené ale vysušují je větry. Západní svahy jsou světlé a teplé, ale bývají sušší, protože odpolední slunce je teplejší. Nechráněné pozemky bývají vystaveny větru. V uzavřených polohách (kotlinách) bývá nedostatečné proudění vzduchu.